Jdi na obsah Jdi na menu

Rozhovor s trenérem staršího dorostu – Rudolfem Holátkem
 
V krumlovském fotbale se pohybujete dlouho, jak jste se k fotbalu dostal?
K fotbalu mě přivedl otec. Je to celkem logické, protože otec byl výborný brankář dlouholetý trenér.
Tenkrát se trénovalo ještě na pískovém hřišti. Jak na to Vy  jako gólman vzpomínáte?
No když vidím ty dnešní kluky jak ohrnují nos nad tím, že mají trénovat na písku tak mě to vždycky rozladí. Sám pro sebe si potom říkám hoši, hoši co byste asi dělali, když na hřišti byly kaluže, bláto a my museli v tom marastu sebou mlátit někdy i víc jak hodinu. Na druhou stranu si myslím, že dneska už je jiná doba a ta potřebuje jiný přístup, ale já si myslím, že jsme byli daleko odolnější.
Během Vaší kariéry jste se potkal s celou řadou trenérů. Od kterého jste si odnesl nejvíc?
Je pravda, že mou kariérou prošlo dost trenérů, ale za zmínku stojí pouze dva a to můj otec a pan Radek Zeman. Můj otec mě dal ty správné základy tady u nás v našem klubu. Pan Zeman prošel mou kariérou dvakrát a to v dorostenecké kategorii kde mohl dotvářet mou fotbalovou osobnost a potom v Třebíči v kategorii dospělých.
Nyní působíte jako trenér, kdy jste se rozhodl, že začnete s trénováním?
K trénování jsem se dostal dalo by se říct jako slepý k houslím. Po odchodu trenéra co by nejstarší a nejzkušenější hráč jsem byl tehdejším vedením požádán o to, abych se ujal trénování prvního mužstva, já chtěl ještě chytat a tak se ze mě stal hrající trenér, ale bez trenérských zkušeností a hlavně znalostí.
No a podle toho to taky dopadlo. Ve funkci jsem vydržel necelou sezonu. Nový trenér se mě potom zbavil i jako hráče i když adekvátní náhradu neměl.
Jako trenér jste dost impulsivní. Co Vy a zdraví?
Víš Lucie takoví Ti studení čumáci, co zápas neprožívají a drží napětí v sobě si podle mě ubližují daleko víc jako my co dáme průchod svým emocím. Samozřejmě, že to musí mít svoji míru. Jinak se zdravím nemám větší problém, ale děkuji za optání.
Trénoval jste taky děvčata v Ivančicích. Jak jste se k tomu dostal a naplňovala Vás tato práce.
Je velký rozdíl trénovat ženy a muže?
V době kdy jsem vlastně už nehrál, jsem měl dost volného času. Dcera v té době hrála za školu malou kopanou a tak jsem ji párkrát zavezl  na trénink do Ivančic kam začalo jezdit několik děvčat. No a jenom dívat se jak trénují mě nebavilo. Tak jsem se domluvil s tehdejším trenérem, že mu pomůžu. No a postupem času to dopadlo tak, že jsme s žákyněmi získali tři tituly mistra republiky v této kategorii a podařilo se nám postoupit družstvem žen do první ligy. Takže se dá říct, že mě tato práce uspokojovala. Dřív jsem si myslel, že to rozdíl není. Dnes, když se na to podívám zpětně tak musím říct, že je to dost velký rozdíl. Vezmi  jenom v potaz rozdíl ve fyziologii ženy a muže.   
Nyní působíte jako trenér dorostu.Po podzimní části sezóny  jste skončili na 10 místě. Jste spokojen?
To v žádném případě nejsem, protože máme pouze 17 bodů a já chtěl s  mužstvem uhrát minimálně bodů 20.
Výsledky na hřištích soupeřů by mohly být lepší. Souhlasíte? Proč je takový rozdíl mezi domácími zápasy?
Doma si věříme a jsme schopni i z nepodařeného zápasu získat body. Venku dáme gól a nepochopitelně se zatáhneme do obrany, to je ale na delší rozbor.
 Nedávno nás navždy opustil dlouholetý trenér mládeže pan Alois Vorel. Jak se tato skutečnost promítla do Vaší práce?
Ztráta pana Vorla je pro mě strašně citelná a dodnes jsem se s tím pořádně nevyrovnal. On nám totiž schází na všech frontách. Dodnes za něj nemáme náhradu. Mladší dorost si vzal na starost Luboš Bogner, ale jeho zaměstnání mu neumožňuje, aby se mužstvu věnoval i v týdnu. Je třeba si uvědomit, že mladší dorost potřebuje mít tréninkovou náplň jinou než starší dorost. No a bez nového trenéra to nejsme schopni zajistit.
Trénovat teenagery musí být náročné. Jaké problémy musíte řešit?
Myslím si, že lidi co dorost netrénovali si ani nedokážou představit co všechno musíme řešit, aby jsme fungovali. Jmenovat problémy by nebylo vhodné.
Jste spokojený s přístupem kluků k fotbalu?
Na to vám odpovím jedním slovem: nejsem!
V létě bude přecházet dost kluků do mužské kategorie. Jsou podle Vás na tuto změnu připraveni?
Z mého pohledu ano, některé jsem, ale do dnes neviděl za muže hrát……
Již během podzimu nastupoval za A-tým Petr Machotka. Sledoval jste jeho výkony? Co na ně říkáte?
Mám velkou radost, že se mu daří a nemohu říct nic jiného než jen tak dál Petře.
Neláká Vás  trénovat muže?
Lucie to víš, že láká. To mi ale někdo musí udělat nabídku.
Působíte i ve výboru FC. Jak by jste zhodnotil zázemí na hřišti. Není jedno travnaté hřiště málo?

Zázemí nám závidí i daleko věhlasnější kluby. Jedna tráva pro 11 mužstev je strašně málo. Vezmi si, že třeba v pátek se nás potká na trávě klidně i 60.

Dokážete „úplně vypnout” a  nemyslet na fotbal?

Ano, ale pouze v létě na dovolené a to musím být aspoň 800 Km od baráku.

Jak trávíte svůj volný čas?

Přípravou tréninků a občas něco udělám na baráku. No nejsem náhodou cvok?