Po vítězném zápase v Soběšicích byl hráčem utkání zvolen David Dvořáček. Nejen, že vstřelil velice důležitý gól na 0:2, ale velkým množstvím vyhraných soubojů dominoval naší obraně.
Očima trenéra.
Dvořka, to je pro mě velký srdce bojovníka. Spolehlivý hráč, který nechá na hřišti všechno. Pomatuju ho už od žáčků a v tom je pořád stejný. V minulých letech měl dost zdravotních problémů. Jsem rád, že je konečně k dispozici delší časové období. Moc mu přeju, ať mu to vydrží. Pro mužstvo je cenný nejen svým přístupem, ale i velikou univerzálností.
Trenérem jsi byl zvolen za hráče zápasu. Co ty na to?
Když to trenér vyhlašoval, počítal jsem s tím, že bude zvolený Paťa Bogner (2 góly,2 asistence), a nebo Milda Stix (2 góly+1 asistence). O to víc jsem byl překvapený a rád, že jsem to dostal já, protože mi zápas neskutečně sedl.
Dvořko, původně jsi měl nastoupit na pravé záloze, ale při indispozici Vojty Pospíšila jsi zápas odehrál na stoperu. Jak moc složitá pro tebe tato změna před začátkem byla?
Situace pro mě složitá nebyla, na obou postech jsem hrál i v zimní přípravě. S touto změnou jsem počítal předem, řešila se už na předzápasovém tréninku, jelikož Pospec nebyl stoprocentně fit, takže jsem byl připravený na obě varianty.
Vyhráli jsme vysoko 1:5. Jaký byl zápas z tvého pohledu?
Zápas byl od začátku hodně těžký, terén nebyl úplně ideální. Hřiště bylo menší než doma, zápas byl hodně soubojový a soupeř se snažil docela presovat, takže nebylo tolik času na rozehrávku. Naštěstí se nám podařilo vstřelit dva rychlé góly a o poločase jsme vedli. Věděli jsme, že druhý poločas bude těžký, ale po rychle vstřeleném gólu na 0:3, jsme získali herní pohodu, náskok poté ještě navýšili ke konci utkání. Jediným negativem byl obdržený gól, který jsme dostali z dorážky po zbytečné penaltě.
V první kole na hrotu, ve druhém na stoperu, ve třetím krajní záloha. Kde se cítíš nejlíp ty?
Za dobu co hraju za A-tým, jsem odehrál na každém z těchto postů minimálně sezónu. Momentálně s mojí postavou a rychlostí mi sedí nejvíce jakýkoliv post na obraně, ale jsem schopný zahrát prakticky kdekoliv.
Po třech zápasech máš na kontě 2 vstřelené branky. Jak se cítíš?
Cítím se skvěle, poslední dvě sezóny jsem v podstatě nehrál, protože mě trápila zranění, která se neustále vracela. Bylo to pro mě těžké období, ale k návratu mi hodně pomohli spoluhráči, trenéři a přítelkyně. Dost mi sedla letošní zimní příprava, která byla trochu jiná než dříve. Užívám si teď každou minutu na hřišti a dva góly za tři utkání jsou třešnička na dortu. Jsem za ně velmi rád, ale důležité je, že vyhráváme a daří se nám jako týmu.
Máme mladý tým. V 25 letech patříš mezi nejstarší. Jaký to je být starejJ?
Určitým způsobem je to super, ale zároveň je to trochu zodpovědnost, protože bychom měli být my starší ‚‚opory‘‘ týmu a pomáhat mladým klukům se začleňovat do týmu. Je dobré, že máme tak mladou partu, myslím si, že máme velký potenciál a velkou šanci do budoucna třeba i postoupit.
